"Život je hrob, tak začni kopat"




Březen 2015

Bolest a žal všedních dní

30. března 2015 v 0:44 | Ta mrtvá |  Básně
Bolest a žal všedních dní
Samota srdce tíží.....
Na hřbitově je aspon klid
a ticho...
Kolem jen chlad a tma
Nic už nevnímám a vše
je mi už jedno....
Růže krvácí jako mé na kusy rozervané
srdce....
Svět kolem mne se mi ztrácí...
Ani nevím kde jsem a proč tu jsem
co tu dělám....
Jak jsem se tu ocitla....
Jsem jako vězen v poutech
V začarovaném kruhu
bloudím tam a zpět...
Ztracena v bolesti a neutichajícím žalu
Hřbitovní svíce zapaluji...
A do hlubin moře se vrhám...
Nic už mi tu nezbylo....
To se mi, ale sní...
Už konec můj se blíží...
cítím to...
Srdce pukne mi, jsem tak sama...
Z kostela motlitební písně znějí což to když je mše
Jen ty ztracené duše co se marně modlí k Bohu
vidím, slyším....
Svět z nás zvací...
Stojím a čas mi proudí mezi prsty..
Nic nejde vrátit zpět...
Když i pana Marie nade mnou a mou láskou
pláče...
Jsem jako ježek v kleci..
Kterého nikdo nedokázal vytáhnout
Jetli vůbec někdo chtěl?
Ležím zavalena pod hromadou valu...
Jen tebe lásko miluji
Chci zemřít, už umírám?
Usínám se slzami na víčkách,
oči pomalinku zavírám....
Jsem jen prach, vzduch, mlha...
temný hluboký les, nebesa,
jsem jen bezbarvá duha,
moje tělo klesá,
Do podsvětí....
Nedokážu tě přestat milovat,
nejde to,
Jsi tak hluboko v srdci mém,
jako motýl zamotaný v ostnatém drátě.....
Nejde to,
přestat tě milovat,
Nejde to,
tě dostat s těch hlubin,
Nejde to,
ani tě nenávidět.
Ta láska k tobě je ,jako ohen, který mne spaluje na uhel.....
Miluji tě, Miluji tě,
tak velice a hluboce,
že nejde přestat.....
Jsi jako moje osobní droga, moje osobní značka heroinu....

Sedím sama na hřbitově....

23. března 2015 v 15:54 | Ta mrtvá |  Básně
Sedím sama na hřbitově
V černém oděna
Myšlenky na smrt honí se mi v hlavě
V bolesti a žalu uvězněna
Co dělat když svět hnije
Zvrásněna tvář temnotou
Tou ubíjející samotou
Uštknou tě jak zmije
Sedím sama v davu
Svět kolem mne plyne,
Ale já nevnímám čas ani prostor
Skláním hlavu,
Snad smrt mne nemine
Nevnímám svět, nevnímám nic ani ten prostor
Sedím sama v louži krve
Rudá růže padá k zemi
Srdce na střípky rozpadá se,
Ale srdce mi to nerve
Žijeme samy a také umřeme samy
Slzy stékají mi po tváři, nebojím se
Životem strastí už dál bloudit nehodlám,
Nebe je mi na dosah,
Rozplynu se,
Sama ve vesmíru právě ted umírám....

Hledím...

23. března 2015 v 15:29 | Ta mrtvá |  Volání do prázdna
Hledím do nebe na vyhasínající hvězdu
Hledím na tebe, do těch jestřábých očí
Hledím kolem sebe, na svět, do vesmíru
Miluji dotek těch dlaní.... těch úst...když mé dlaně dotýkají se těch tvých....když cítím tvou nádhernou tvář, když tě cítím....
Hledím na temnotou prosáklí svět, kde je jen nenávist, bolest a žal...

Ještě pořád žiju?

Čekám, Čekám na konec mých cest....

Čekám na svou smrt....


Sama v davu

19. března 2015 v 23:14 | Ta Mrtvá |  Básně
Sama v davu
Bloudím světem
Myšlenek o světě mám plnou hlavu
Když chci jít za světlem
Zmocní se mě zpátky temnota
A s ní přijde ubíjející samota
Z kříže stéká krev
A pana Marie nad tebou a tvou láskou
Zbývá ti jen hněv
Život je jen sázkou
Plakat nad tímhle skurveným světem ti nepomůže

KIT-I - Мое Сердце HQ

19. března 2015 v 22:40 | Ta Mrtvá |  Hudba


Kde je konec....

13. března 2015 v 23:38 | Ta mrtvá |  Básně
Kde je konec těch cest
Tam kde slunce zapadá
Tam kde vše uvadá
Tak to jest
Kde je začátek života
Tam kde řeka šumí
Tam kde milovat umí
Tak to je bolest světa
Jít dál a dál, a konce v nedohlednu
Co jest světa krása
Když trny lásky, zarývají se ti pod kůži
Když moře vlny, odnáší tu růži
Ta krása srdce drásá
Co jest světa zkáza
Když svět hnije, a lidé jsou svině
Když otevřeš oči, rozevřeš dlaně
Ta bolest, když rozbije se srdce jako váza
Kde je konec těch cest?
Kde je začátek života?
Co jest světa krása?
Co jest světa zkáza?
My lidé jsme zkázou, hniloba tohoto světa.......

Fráňa Šrámek a něco málo o jeho životě

13. března 2015 v 20:58 | Ta mrtvá |  FRÁŇA ŠRÁMEK
Fráňa Šrámek

spisovatel, básník, dramatik a buřič




Narození: 19.1. 1877
Úmrtí: 1.7.1952 ve věku 75 let v Praze
Znamení: Kozoroh
Národnost: Česká

I přes....

13. března 2015 v 20:26 | Ta mrtvá |  Smutek, bolest a žal



Suchý Vrch

12. března 2015 v 20:12 | Ta mrtvá |  Hrady, Zámky, Ruiny, Zříceniny



Cesta

12. března 2015 v 18:54 | Ta mrtvá |  Básně
Cestou kráčím tam a zpět
Přes hory, moře a louky
Procházím peklem každým dnem i nocí
Hledám, hledám, vlastně, co vlastně hledám?
Kráčím přes kameny, střepy, hroby

Kam vlastně kráčím?
Kdy mé cesty skončí?

Růži sesychá květ
Jsme jen ubohé loutky
Jsme jako hvězdy třpytící
Padám, padám, vlastně kam? Kam padám?
Přešla jsem proudy času doby

Kam vlastně kráčím?
Kdy mé cesty skončí?

Prošla jsem moře času a ted stojím zde
Viděla jsem vesmír
Procestovala tolik období, tolik světů
Viděla jsem černou temnotu

Kde to jsem?
Žiju? Nebo jsem zemřela?

Stále tu jsem sama v davu
Stojím uprostřed vesmíru
Hvězdy s planetami mě míjí

Padám, stále padám....

Kde je konec mých cest?
Kdy už bude konec?
Kdo vlastně jsem?
Kdy skončí ta bolest?

Jsem nic a přitom vše
Bolest, utrpení a žal
Jsem jen hrouda hnijící někde zapomenutá

Nežiju pro lidi
Nežiju pro moc
Nežiju pro sebe

Krev stéká s kříže

Jehly probodávají tvé tělo

Umírám?

Anděl smrti- Ani smrt nás nerozdělí

12. března 2015 v 18:00 | Ta mrtvá |  Volání do prázdna
Byl mráz a chladný vánek jí ovíval tvář. Zamrzlé pláně a v dáli čnící hory. Její nohy jí vedli do kopců k útesům. Stěží našlapovala, byla promrzlá na kost a vysílená.... Její pohublé tělo už nemohlo dál.... Byla vyhladovělá a vysílená... Ale nevzdávala se... její stopy byli nasáklé krví.... Nohy se jí podlamovali... Její dlouhé havraní vlasy jí přimrzali ke tvářím... a její slzy co stékali ji po tvářích zamrzali.... Kroky byli čím dál těžší... závaží na jejích nohách ji tížilo a okovy na rukách se ji zařezávali do masa.... Snažila se jít dál.... nezastavovat... Ještě krok a její ubohé křehké tělo padlo k zemi.... Snažila se zvednout, ale marně.... ruce se jí podlomily a opět dopadla k zemi.... slzy jí tekli po jejích omrzlých tvářích... Oči se jí pomalu zavírali... Upadala do spánku... na místo kde je ticho a klid... Natahovala ruku.... A on ji chytil a pomohl ji vstát.... Už je klid neboj.... Už je konec té bolesti, žalu a smutku.... Vzala ho za ruku... podívala se mu hluboce do očí... Objal ji.... Políbil.... A vedl ji k branám... Za světlem.... Držela ho tak pevně... Plakala... nevím jestli žalem či radostí... ani ona sama to neví... Byla zmatena... S toho, že ho konečně znovu vidí.... Nemohla uvěřit tomu, že jsou znovu spolu.... Šli ruka v ruce tím černým prostorem za světlem.... Zahřálo ji u srdce.... Najednou je před nimi bílá kaplička.... On ji stále vedl... směrem k té kampličce... Zastavil se znovu ji objal a políbil.... "Připravena?" ona jen strnule přikývla.... Tak se vzali za ruce a vkročili.... To zářivé bílé světlo zalilo ten černý prostor... tu propast temnoty.... Ten paprsek toho oslepujícího světla je vtrhl... přes proud času do nekonečnosti vesmíru...prostoru....


Smutek...

12. března 2015 v 17:14 | Ta mrtvá |  Smutek, bolest a žal